Jihočeská kapela Keramička se řadí mezi přední dechové orchestry. Vznikla roku 1975 a dlouhá léta byla spojena s Keramickými závody Bechyně. Její úroveň je od počátku vysoká díky poctivému přístupu muzikantů a zpěváků, kvalitnímu autorskému zázemí (Viliam Béreš, Vladislav Suda) a výborným kapelníkům. Náročnost a odezva posluchačů byla motivací k tomu, aby si Keramička vytvořila originální tvář jihočeské kapely. Kapela vystupuje v typických blatských krojích jak na plesech, tak i na koncertech a v estrádních pořadech. Kapelu znají posluchači nejen v Jižních Čechách, ale i v Holandsku, SRN, Rakousku a Francii. Keramička nahrála řadu CD, MC a její videozáznamy doplňují několik VHS a DVD o Jihočeském kraji. Natočila také řadu televizních pořadů a již několik roků se její tóny šíří etérem i prostřednictvím Rádia Dechovka, které bylo díky úsilí mnoha obětavých lidí založeno právě za účelem propagace tohoto hudebního žánru. Od března roku 2016 je kapelníkem mladý baskřídlovák Petr Kolář.

 

Dechový orchestr Keramička vznikl roku 1975 a to na základech bechyňské kapely pana Skaláka, která byla založena v roce 1966. V již zmíněné kapele pana Skaláka hráli dva mladí klarinetisté Jiří Uchytil a Josef Boháč, kteří po odsloužení prezenční služby u vojenských hudeb pociťovali potřebu dělat muziku trošku jinak. Proto se rozhodli založit kapelu vlastní a realizovat tak své muzikantství v té podobě, která jim byla blízká. Tou dobou se vraceli i další kamarádi od některé z vojenských hudeb do civilu a začali se scházet na zkouškách a dávat tak reálnou podobu nové kapele. Jelikož to bylo období hluboké totality, musel mít každý soubor svého tzv. zřizovatele. Toho budoucí kapela našla v keramických závodech Bechyně, od čehož se odvodil i její název Keramička. Prvním kapelníkem byl zvolen tehdy nejstarší člen orchestru Bohumír Pokorný, obětavý a pečlivý člověk, který měl nesmírnou trpělivost s mladými muzikanty. Uměleckým vedoucím se stal es - klarinetista Josef Boháč. 

V roce 1978 byl osloven lidový učitel hudby a známý křídlovák, do té doby člen populární Kubešovy dechovky František Koutenský , aby převzal kapelnické žezlo. Jelikož byl osloven svými bývalými žáky, kteří v té době tvořili základ Keramičky, nelehký úkol přijal. Zhostil se ho na výbornou, neboť s jeho příchodem začal stoupat žebříček úroveň i popularity. Nastartovanému trendu zvyšování úrovně opět někteří přestali stačit, kapelu opouštěli a přicházely jiní. Jedním z příchozích byl tehdy mladičký vojenský hudebník, dnes známý hudební skladatel a dirigent Ústřední hudby armády České republiky Viliam Béreš. Stal se nejen tenoristou orchestru, ale postupně se prosazoval jako aranžér, upravovatel (tehdy převážně jihočeských písní) a skladatel. Pro kapelu, jak se říká, šil věci přímo na míru. Jeho nezvyklými aranžérskými postupy a specifickým vedením zkoušek docílil orchestr svého nezaměnitelného zvuku. K tomu, aby aranžérské a kompoziční dovednosti Viliama Béreše bylo možno interpretovat v plném zvuku, byl orchestr rozšířen na 13 hudebníků a 4 zpěváky. S tímto faktem se Keramičce začaly postupně otevírat i dveře rozhlasových a televizních studií. S prvními snímky v českobudějovickém rádiu je spjato i jméno Karla Vintery. Tento absolvent pražské konzervatoře měl s dechovou hudbou takřka celoživotní zkušenost. Dlouhá léta působil jako kapelník a po sleze i jako inspektor vojenských hudeb. Od počátku sedmdesátých let až do počátku let devadesátých působil jako pedagog a vedoucí žákovského dechového orchestru na tehdejší LŠU v Táboře. Pro tyto jeho obrovské zkušenosti si ho tehdy členové Keramičky zvolili jako poradce a také dirigenta k přípravě na soutěž o Zlatou křídlovku a při této příležitosti i pro přípravu k prvnímu natáčení. Krajské kolo soutěže o Zlatou křídlovku se konalo v roce 1983 v Českých Budějovicích a Keramička pod taktovkou již zmíněného Karla Vintery zvítězila. Toho roku také kapela prvně vyjíždí do zahraničí. V následném celonárodním kole o Zlatou křídlovku provázela kapelu smůla. Několik dnů před započetím soutěže náhle vážně onemocněl pan Vintera a již se Bohumíržel nepodařilo zajistit adekvátní náhradu. Předvedené vystoupení bylo porotou vysoce hodnoceno o čemž svědčí i cena za nejlepší sólový výkon pro tehdejšího trumpetistu Keramičky Vlastimila Metelce. Veškeré hodnocení však bylo pouze mimo soutěž. Dle poroty totiž došlo k nedodržení propozičního řádu a tím i k následné diskvalifikaci. Soutěžní řád požadoval skladbu v rychlém tempu, kterou kapela samozřejmě zařadila. Skladba však obsahovala kadenci, což bylo příčinou zmíněných peripetií. S osobou Karla Vintery který celý repertoár koncipoval, by jistě i tehdejší porota svůj názor přinejmenším přehodnotila. 

Zhruba v polovině osmdesátých let došlo opět k částečné obměně na některých hráčských a také pěveckých postech. Žezlo uměleckého vedoucího v té době již neochvějně držel Viliam Béreš a ve vzájemné symbióze s manažerskými schopnostmi kapelníka Františka Koutenského dokázali Keramičce nabízet neustále nové a do té doby nepoznané možnosti k účinkování. Dokladem toho je i fakt, že součet vystoupení mezi lety 1985 - 1992 a jejich následné rozpočítání do průměru nám dává 2,6 vystoupení za týden. Právě v avizovaných letech se kádr orchestru na tolik stabilizoval, že prakticky nedocházelo k žádným změnám. Dá se říci, že osmdesátá léta a počátek let devadesátých bylo tzv. „zlaté“ období kapely. Intenzita veřejného vystupování byla jistě velkou měrou odvislá od pravidelného zviditelňování se na televizních obrazovkách. Přispěly k tomu zejména tehdy vysílané a širokou veřejností oblíbené pořady Sejdeme se na Vlachovce, Do tance se dej, Při dechovce v Ořechove, Dvakrát šest ze dvou měst a mnohé jiné. Jako velmi vděčná se prokázala i periodická vystoupení na veřejnosti. Tuto možnost nabízela kapele pražská Lucerna, kde se pořádaly „večery dobré zábavy“ pro zájezdy z celé republiky. Podobnou možnost prezentace skýtaly také promenádní koncerty v bechyňských lázních. Zmiňovaná vystoupení přinášela nepřeberné množství potencionálních pořadatelů. Z pořadatelů potencionálních se postupně stávaly pořadatelé aktivní. O tom nejlépe vypovídá skutečnost, že termíny pro vystoupení byly běžně zadány na dva až tři roky dopředu. Aby se možnosti účinkování a to především na koncertních a estrádních programech ještě prohloubilo, absolvovala kapela v roce 1989 umělecké přehrávky u tehdejšího KKS České Budějovice. Pro zvýšení vlastního image, lásku k rodnému kraji a vztah k tradici si Keramička pořizuje originální blatské kroje. Krátce na to přichází do kapely i stálý zvukař. 

V červenci roku 1990 dochází ke změně na postu kapelníka. František Koutenský předává pomyslnou kapelnickou taktovku jednomu z prvních členů Keramičky Františku Tůmovi . Sám pan Koutenský však jako hráč zůstává nedílnou oporou do roku 2000. Tehdy musel ze zdravotních důvodů aktivního muzicírování zanechat. Jako kamarád a morální podpora s kapelou zůstává dál a bez jeho neutuchajícího optimismu, neustále načesaného černého ježka, vypravěčského umění a ryzího muzikantského srdce si současní členové ani kapelu představit nedovedou. 

Právě počátkem devadesátých let přestává posluchačům stačit nabídka živého vystoupení a kapela je tak nucena uvažovat o vydání svého nosiče. Toto se částečně daří realizovat v roce 1991 kdy u tehdejší firmy SIKONY vychází MC a CD s názvem Jak úsměv slunéčka. Na tomto projektu jsou mimo Keramičky zainteresovány i tři moravské kapely. Samostatného a tehdy vlastně profilového nosiče s názvem Bechyňská bránav podobě MC a CD se Keramička dočkala roku 1992. Vydavatelem se stala tehdy firma Panton. Na podzim téhož roku se daří vydat další nosič ve stejné podobě tedy MC a CD u rakouského vydavatelství ADLER, tentokrát však pouze orchestrální skladby. U stejného vydavatele jsou v krátké době realizovány ještě tři další projekty s orchestrálními melodiemi. Přesto, že od první poloviny osmdesátých let Keramička často účinkovala v zahraničí, tehdy především v bývalé NDR a Rakousku, do země, kde česká dechovka nabyla největší popularity a to do Holandska, vyjíždí Keramička po prvé na jaře 1991. Od té doby si kapela získala v Nizozemsku své příznivce a zajíždí tam takřka pravidelně a to i několikrát do roka. Kapely si všimli i majitelé rozhlasové stanice RADIO OOST a nabídli jí stálou spolupráci. Tuto nabídku začala Keramička samozřejmě naplno využívat. Pro ještě větší zviditelnění orchestru byla v Holandsku roku 1995 natočena videokazeta právě s Holandským komentářem. 

Vrátím se však na počátek devadesátých let. Účast v soutěžích není jen boj o umístění, ale také možnost prezentace. Proto se Keramička v letech 1991 a 1993 účastní soutěže dechových hudeb v německém Rastede. Vždy v celkovém pořadí bez rozdílu kategorií získala Keramička druhé a třetí místo. Na tomto úspěchu měl lví podíl i tehdejší šéf dirigent posádkové hudby Tábor Vladimír Elner , který ve vypsané soutěži dirigentů v již zmiňovaném Rastede získal vždy první místo. 

Tento obětavý muzikant spolupracuje s orchestrem až do dnešních dnů. Roku 1993 se kapela dostává do finále Polka festu. Tam došlo ke kuriózní situaci, Keramička i Krajanka získaly stejný počet bodů. Teprve předseda poroty Jan Slabák rozhodl z pozice svých dvou hlasů ve prospěch Krajanky. Nová písnička Viliama Béreše a Zdeňka Beneše - Nashledanou milí přátelé, kterou se kapela prezentovala si však palmu vítězství ujít nenechala. 

Díky nezájmu vedení odborového svazu Keramických závodů Bechyně o činnost orchestru se kapela osamostatňuje a veškeré náklady s tím spojené si až do současné doby musí hradit sama. Naproti tomu kapela dlouhá léta velmi dobře spolupracuje s divadlem Oskara Nedbala v Táboře a Posádkovou hudbou Tábor. K větším personálním změnám a to jak na postech hráčských tak pěveckých došlo na sklonku roku 1993 a na počátku roku následujícího. Po definitivním odchodu Viliama Béreše za pracovními povinnostmi počátkem roku 1995 do Prahy orchestr začal intenzívně spolupracovat při nahrávání a tvorbě nového repertoáru s jeho dlouholetým členem, trumpetistou, aranžérem a komponistou Vladislavem Sudou . Tak se také v letech 1996 a 1997 daří vydat u hudebního vydavatelství SPINO Tábor celkem dva nosiče (Když k nám přijedou hrát a Domove, domove). 

V roce 1997 natáčí Keramička druhou videokazetu, tentokrát pro potřeby domácího trhu. Ze zmíněného projektu zakoupila Česká televize deset klipů a průběžně je zařazuje do vysílání. O rok později se kapela účastnila mezinárodní soutěže o Zlatou křídlovku v Hodoníně. V tvrdé konkurenci patnácti vybraných kapel získává třetí místo, což znamená umístění ve zlatém pásmu. I tohoto úspěchu by jistě nebylo dosaženo bez osoby a osobnosti již zmiňovaného Vladimíra Elnera. Dá se říci, že takřka od počátku devadesátých let je jakýmsi nosným pilířem a má tak velký podíl na veškerých úspěších nejen při nahrávání, soutěžích a dalších vystoupeních, ale pomáhá neustále udržovat a zlepšovat nastartovanou cestu úrovně orchestru. Devadesátá léta přinesla změnu politické situace a sní se otevřeli i nové možnosti, především v podobě účinkování na pódiích směrem západním od naší hranice. Keramička tak začala získávat mnohá pozvání k účinkování a její produkci mohli slyšet, ale také vizuálně vnímat mnozí příznivci dechové hudby v několika zemích Evropy. (Rakousko, Německo, Holandsko, Francie, Belgie, Lucembursko, Švýcarsko). 

Cílem současných členů kapely do budoucna je zachovat plné obsazení a vypracovanou úroveň orchestru, zajistit si účast na nejrůznějších prestižních přehlídkách, soutěžích a festivalech, věnovat se více koncertnímu vystupování, samozřejmě natáčet další projekty a stále si udržet možnost a intenzitu účinkování v zahraničí. K tomu je potřeba zajistit mladé perspektivní hráče, kteří budou moci nahradit každého, kdo kdy v budoucnu kapelu opustí. To se ostatně v posledním období 2x povedlo. Zhruba od roku 2000 se kapela průběžně podílí na natáčení propagačních videokazet v oblasti jihočeského regionu. Na základě těchto projektů kapela natočila 14 nových skladeb.

Dne 1. 12. 2003 oznámil kapelník a hráč na baryton Ing. František Tůma ukončení své aktivní hudební činnosti k 13. 3. 2004. Jak řekl, třináctého jsem se narodil, třináctého oženil, třináct let působil na postu kapelníka a třináctého skončím s muzikou. Kapelu však nenechává ve štychu. Za sebe sehnal vynikající hráčskou náhradu, tenoristu a bývalého uměleckého vedoucího Krajanky Petra Töröka , který byl 13. 3. 2004 zvolen novým kapelníkem Keramičky. Pod jeho vedením Keramička opět cestuje do zahraničí i natáčí nové CD. Také se v roce 2009 úspěšně zúčastňuje mistrovství Evropy dechových hudeb. Z pracovních důvodů však Petr Török v roce 2016 opouští kapelnický i hráčský post a v nové volbě kapelníka je zvolen mladý, nadějný a zapálený hráč na baskřídlovku - Petr Kolář. Petr Török ale i nadále zůstává členem kapely na nové pozici zpěváka.

Pro kapelu vždy bylo a do budoucna zůstává cílem a přáním největším plná spokojenost posluchačů, našich příznivců a vůbec všech milovníků hudby zvané dechovka.